SISA SDRUŽENÍ IMPORTÉRŮ A VÝROBCŮ SOUČÁSTÍ AUTOMOBILŮ A SERVISNÍ TECHNIKY (SISA)
Doudlebská 2
140 00 Praha 4
TISKOVÉ INFORMACE
Aktuální automobilová legislativa Evropské komise a budoucí pracovní program s vlivem na evropský trh náhradních dílů
24.11. 2011
Projev p. Phillip Jean, vedoucího útvaru pro automobilový průmysl, DG Enterprise and Industry, Evropská komise na kongresu FIGIEFA/SCDM ve dnech 28. až 29. září 2011 ve Varšavě
Mnoho z vás bude seznámena s pracovním programem, který vydáváme každý semestr. Zatímco celá řada našich probíhajících projektů nepřímo ovlivňuje trh náhradních dílů, zaměřím se na tu část legislativy, která vás nejvíce zajímá. Jedná se o dvě nařízení a jejich implementační zákony, které regulují požadavky na emise a přístup k informacím pro účely opravy a údržby pro lehká užitková vozidla a nákladní automobily.
Kam tato legislativa zapadá?
Pokud jde o lehká užitková vozidla, Rada a Parlament přijaly před čtyřmi roky Nařízení 715/2007. Mezitím přijala Komise dvě implementační Nařízení, a to v roce 2008 a na začátku tohoto roku. V červnu 2011 bylo publikováno Nařízení Komise 566/2011, které přineslo další důležité světlo do nevyřešených otázek týkajících se informací o opravách a údržbě (RMI). Za několik málo minut se k tomuto nařízení vrátím podrobněji.
Pokud jde o nákladní automobily, Rada a Parlament přijaly v roce 2009 Nařízení 595/2009. Jak všichni víte, v oblasti RMI nastínilo toto nařízení některé principy a u většiny další části odkazovalo na aplikaci nařízení 715/2007 "mutatis mutandis". Mezitím Komise přijala první implementační Nařízení v roce 2011, které se ale nezabývá předmětem přístupu k informacím o opravě a údržbě. Druhá část implementačních pravidel, která zahrnuje konkrétní ustanovení o informacích o opravě a údržbě, byla členskými státy schválena. V současné době probíhá přezkoumání této části Radou a Parlamentem. Doufám, že toto Nařízení Rady bude formálně schváleno a v nadcházejících měsících publikováno.
Než se dostanu k některým specifickým otázkám, dovolte mi stručně připomenout základní principy této legislativy:
Přístup k informacím o opravě a údržbě byl poprvé regulován v nařízení o blokové výjimce pro motorová vozidla, nařízení 1400/2002. Toto nařízení tvořilo součást zákona o hospodářské soutěži a nikoliv typově schválené legislativy. V tomto nařízení bylo uvedeno, že určité vertikální dohody, do kterých vstupují výrobci vozidel, nemohou být vyloučeny z podrobného zkoumání podle pravidel hospodářské soutěže, pokud by tyto smlouvy zahrnovaly ustanovení, která brání v poskytování přístupu k informacím o opravě a údržbě. Záměrem bylo ochránit účinnou tržní soutěž v oblasti poskytování služeb oprav a údržby a zabránit ukončování činnosti nezávislých operátorů.
V roce 2007 byly požadavky na poskytnutí přístupu k informacím o opravě a údržbě integrovány do typově schválené legislativy vůbec poprvé. To proběhlo prostřednictvím nařízení 715/2007/ES. Když k tomu došlo, bylo vždy dojednáváno, že přístup k informacím o opravě a údržbě byl horizontální problém a neomezoval se na osobní vozidla/lehká užitková vozidla a že nebylo v úmyslu omezovat se na zařízení pro regulaci emisí, ale že by měl být regulován v rámci legislativy stanovující obecné požadavky na typová schválení.
Skutečnost, že přístup k RMI je horizontálním principem zacházejícím příliš daleko, je potvrzena ve zpravodajském výstupu k nařízení 715/2007: Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o fungování systému přístupu k informacím o opravě a údržbě vozidel, kdy zvláštní pozornost bude věnována vlivu konkurence a fungování vnitřního trhu včetně přínosů pro životní prostředí. Zpráva posoudí, zda by bylo vhodné konsolidovat veškerá ustanovení, kterými se řídí přístup k RMI v rámci revidované rámcové směrnice o typovém schválení.
Tento přístup byl také podpořen Závěry střednědobého hodnocení CARS 21 na podzim 2008. CARS 21 - Závěr 15 uvádí:
"Přístup k technickým informacím doznal významných pokrokových změn. Je nutné zajistit, aby byl v budoucnosti přístup k technickým informacím poskytován komplexním způsobem s ohledem na ochranu spotřebitelů a s ohledem na bezpečnost, životní prostředí a práva duševního vlastnictví. Především je nutné trvalou důležitost definovat u přístupu k technickým informacím ze strany nezávislých provozovatelů a opravců různých značek automobilů působících na trhu náhradních dílů."
Důležitost přístupu k informacím o opravě a údržbě stále roste z důvodu pokračujícího vývoje. Vyráběná vozidla jsou stále složitější. Tato obava vyvstává především s rostoucím počtem elektronických součástek, které nelze "tradičně" mechanicky opravovat, ale které je možné opravit jen na základě specifických informací o jejich elektronických vlastnostech. Tyto aspekty tak také vytvářejí vazbu se specifikacemi systémů palubní diagnostiky (OBD) a s úlohou, kterou hrají při poskytování informací o některých funkcí vozidla, kdy některé z nich mohou mít důležitost v kontextu činností dohledu nad trhem (například poskytování údajů o emisích motoru v průběhu času nebo adekvátnosti bezpečnostních zařízení).
Navíc se tato složitost začíná týkat většího počtu dílů, možných kombinací dílů a frekvence, při které jsou různé díly použity u identických modelů. Tento aspekt způsobuje, že identifikace dílu, který má být u vozidla vyměněn, se stává čím dál tím složitější a opravce je tak stále více závislý na informacích, které mu umožňují identifikovat díl zabudovaný ve vozidle.
Dovolte mi objasnit několik důležitých aspektů nejnovější legislativy trochu podrobněji:
Důležitým aspektem evropské legislativy typového schválení o přístupu k RMI je podrobná definice jejích příjemců, "nezávislých opravců". Článek 3(15) nařízení (EK) 715/2007 jasně uvádí, že nejen "opravci", ale také podniky, "které jsou přímo či nepřímo zapojeny do oprav a údržby motorových vozidel", musí mít zajištěn přístup k RMI.
Politický důvod tohoto ustanovení je dvojí. Za prvé, Nařízení chce vytvořit a chránit podmínky rovného trhu pro všechny druhy služeb týkající se opravy a údržby motorových vozidel, bez omezení se na bezprostřední opravy, protože konkurence u všech těchto služeb, často vykonávaných nezávislými malými a středně velkými společnostmi, je pro spotřebitele vysoce relevantní.
Za druhé, konkurenceschopnost nezávislých opravců je závislá do velké míry na existenci a fungování dalších nezávislých hráčů, kteří poskytují velkou řadu služeb souvisejících s opravami a údržbou a které zdaleka nespadají do samotné opravy. Ochrana nezávislého trhu pro opravce tedy vyžaduje regulační opatření, jakými jsou poskytnutí přístupu k RMI, které se zaměřují na tuto větší část služeb.
Pojďme se podívat na tyto principy podle nedávné debaty o přístupu k informacím o součástech vozidla, tedy úplným údajům o originálních dílech vybavení jednotlivých vozidel identifikovaných podle identifikačního čísla vozidla (VIN), které měly za následek rozšíření nařízení (EK) 692/2008 odhlasovaného v listopadu 2010. Pokud je nutné některé originální díly vozidla vyměnit při údržbě nebo opravě, má spotřebitel v principu možnost výběru mezi originálním náhradním dílem prodávaným výrobcem vozidla neboli dodavateli originálního vybavení (OE) a alternativním náhradním dílem. Posledně jmenované díly jsou poskytovány opravcům nezávislými výrobci a distributory náhradních dílů a složité informace o náhradních dílech vhodných pro jednotlivá vozidla jsou typicky shromažďovány, upravovány a prodávány výrobci a distributory náhradních dílů, ale i vydavateli technických informací.
Zatímco autorizovaní prodejci obvykle pouze nabídnou náhradní díly prodávané výrobcem vozidla, nezávislí opravci mohou nabídnout zákazníkovi větší variabilitu produktů a levnější možnost výběru. Protože cena služby je často hlavním důvodem proto, aby se zákazník obrátil na nezávislého opravce, možnost nabídky alternativních náhradních dílů účinným způsobem zákazníkům je nezbytně nutná pro obchodní model nezávislého opravce. Nařízení (EK) 715/2007 definuje výrobce a distributory nezávislých náhradních dílů a vydavatele technických informací jako příjemce RMI, čímž na jednu stranu těží tyto kategorie nezávislých provozovatelů přímo a na druhou stranu poskytují podporu obchodnímu modelu nezávislých opravců.
Aby bylo možné nabízet alternativní náhradní díly, opravce nebo nezávislý distributor náhradních dílů si ověří v IT aplikaci vhodné možnosti pro konkrétní vozidlo. Tyto IT aplikace obvykle obsahují informace pro více značek, vytvářeny jsou výrobci a distributory náhradních dílů nebo vydavateli technických informací, je možné je zakoupit nebo si je pronajmout jinými nezávislými provozovateli a ke svému fungování vyžadují automatický přístup k informacím s identifikací komponent originálního vozidla. Takový přístup je možné zajistit buď začleněním informací o komponentech vozidla přímo do IT aplikace pro více značek nebo vytvořením spolehlivého dynamického vzdáleného přístupu k příslušným databázím provozovaným výrobci vozidel, který následně umožní zpracování potřebných dat.
V minulosti poskytovali výrobci informace o komponentech vozidla většinou způsobem, který neumožňoval automatický přístup nebo okamžitou aktualizaci, např. prostřednictvím papírových dokumentů nebo nestrukturovaných elektronických dokumentů. Vydavatelé byli nuceni zpracovávat tyto údaje ručně, aby mohli tyto IT aplikace pro více značek vytvářet, což je únavný, nákladný a na chyby náchylný úkol, který může nakonec vést k neúplnosti dat a nepříliš optimálním výsledkům v neprospěch spotřebitelů a nezávislých opravců. Ve světě, ve kterém vozidla obsahují stále více a více vysoce integrovaných elektronických součástech, což má za následek stále složitější vyhledávání vhodných náhradních dílů, není toto ruční zpracování údajů o dílech trvale udržitelné. Evropští zákonodárci jsou si již několik let vědomi toho, že je v tomto ohledu nutné přijmout robustní regulační předpisy a vytvořit tak rovnocenné hrací pole pro nezávislé provozovatele a autorizované prodejce, které tak zajistí přežití nezávislého trhu náhradních dílů z dlouhodobého hlediska.
Poté, co bylo v roce 2007 publikováno nařízení (EK) č. 715/2007 s ustanoveními o přístupu k RMI, se neshody mezi aktéry brzy zaměřily na význam článku 6 nařízení 715/2007, které požaduje po výrobcích vozidel poskytovat přístup k informacím o komponentách vozidla "okamžitě přístupným a rychlým způsobem s využitím standardního formátu" a brzy bylo zřejmé, že k vyřešení tohoto problému bude potřeba přijmout další nařízení. V průběhu politického rozhodovacího procesu musely členské státy a Komise vyvážit otázky související s náklady na zajištění shody ze strany výrobců vozidel s legitimními požadavky nezávislých operátorů.
Ve smyslu nedávného dodatku k implementačnímu nařízení (EK) 692/2008 je výsledkem této diskuse:
"Informace o všech částech vozidla, kterými bude vozidlo identifikované identifikačním číslem vozidla (VIN) … budou dostupné v databázi snadno přístupné nezávislým provozovatelům…"
Třebaže zatím upravená legislativa stále nevyžaduje specifický formát pro výměnu informací o komponentech vozidla, je kvalita tohoto formátu aktuálně popsána několika ustanoveními:
- "budou k dispozici v databázi"[1]: výraz "databáze" je definovaný v článku 1(2) evropské směrnici o databázích (ES) 96/9, která uvádí:
"databáze" bude znamenat sbírku nezávislých děl, dat nebo jiných materiálů uspořádaných systematickým nebo metodickým způsobem, které jsou individuálně přístupné elektronickými nebo jinými způsoby. - "snadno přístupné nezávislým provozovatelům"[1]: znamená, že poskytnutá metoda přístupu bude vyžadovat žádné mimořádné úsilí ze strany nezávislého provozovatele vynakládané při uvažovaném použití údajů. S ohledem na to, že cílem poskytování přístupu k údajům o komponentech vozidla je jejich použití v IT aplikaci, "snadným přístupem" se myslí minimálně přístup elektronickými prostředky s vynaloženým přiměřeného úsilí.
- "…pomocí standardizovaného formátu v okamžitě přístupným a řádným způsobem"[2]: toto ustanovení zdůrazňuje požadavek, aby byl přístup prostřednictvím elektronických prostředků včasný a bez prodlení.
Upravená legislativa také zaručuje poskytování pravidelných aktualizací informací o komponentech vozidla nezávislým provozovatelům stejným způsobem, jakým jsou tyto informace poskytovány autorizovaným prodejcům.[1]
Celkově řečeno, legislativa vyžaduje zajištění přístupu k údajům o komponentech vozidla způsobem, který umožní jejich automatické zpracování, a který by tak měl usnadňovat účinné vytváření a nasazování IT aplikací pro více značek, které budou podporovat identifikaci alternativních náhradních dílů nezávislými provozovateli. Identifikace komponent je základem k tomu, aby mohli nezávislí provozovatelé i nadále poskytovat konkurenceschopné produkty a služby jak opravcům, kteří se zabývají opravami různých značek, tak i autorizovaným opravcům.
Příslušné útvary Komise očekávají, že na základě tohoto budou moci aktéři nalézt shodu v případě konkrétních podmínek pro výměnu dat o komponentech vozidla nebo přístup k nim. Budou pečlivě monitorovat praktické účinky nového nařízení o trhu opravu a náhradních dílů s ohledem na značné ekonomické zájmy, které jsou v sázce. Podle úvodního ustanovení (18) upravujícího nařízení se v budoucnu očekává standardizace formátu pro výměnu informací komponent o vozidlech ze strany CEN, který bude potřeba podrobněji definovat, nebude-li možné dosáhnout shody mezi aktéry o praktické výměně dat.
[1] Nařízení (EK) 692/2008, příloha XIV, odstavec 2.1
[2] Nařízení (EK) 715/2007, článek 6 (1)
